Někdy mě políbí múza na tvář a vnukne myšlenku či verš, toužím do světa ji vykřičet a to co cítím, co prožívám do vět a veršů ukrývám

Máme vůbec odvahu vykročit dolů k nejhlubší bolesti svého srdce?

23. 5. 2014 10:09
Rubrika: Zamyšlení

 

Máme vůbec odvahu vykročit dolů k nejhlubší bolesti svého srdce?

 

Ať si to chceme přiznat nebo ne, tomuto úseku cesty se chtě nechtě bráníme. Celé naše falešné já, celý náš „životní styl“ je pouze důmyslná obrana proti tomu, abychom dokázali vstoupit do svého zraněného srdce. Je to slepota, kterou si vybíráme bohužel sami. ,, Naše falešné já každému z nás  urputně brání uvidět světlo a poznat pravdu, že jsme prázdní,“ říká Manning. Někteří, ještě teď, nemají nejmenší tušení, v čem by mohlo jejich zranění spočívat, a dokonce, ani o tom, jaké falešné já z něj vyrostlo. Ta slepota má ale výhody! Blažená nevědomost! Jenže rána, kterou necítíme, nebo spíš, kterou si nepřipouštíme, se prostě nemůže zahojit.  Musíme najít odvahu a vstoupit dovnitř. Dveřmi do ní, může být hněv, nebo odmítnutí, například od dívky, chlapce… Může to být selhání a nebo prostě ztráta vaší „zlaté páky“ – která byla vždycky vaší jistotou a zárukou výhry.  Jenže, co když Bůh zkříží vaše falešné já?  Někdy to může být jednoduchá modlitba :  Ježíši, přiveď mě do mé rány. A on odpoví: „ Hle stojím u dveří a tluču.“ 

A co když, toužíme po uzdravení naší rány, jenže naše slepota nám to nedovoluje. Tak si řekneme, budu následovat Ježíše, podívám se jek to dělal On. Jenomže, Ježíš nikdy nedělal tutéž věc stejně. Slepotu očí uzdravoval  různě. Na jednoho muže plivl, jindy plivl na zem a z vytvořeného bláta uzdravil oči. Nebo prostě jenom promluvil, dotkl se  a onehdy musel vyhnat démona.  Avšak Ježíš se nikdy neřídil žádnými pravidly!  A víte proč?  Protože, když léčí naše rány, je to hluboce osobní proces!  Protože Bůh je osoba, a proto trvá na tom, jednat osobně s každým z nás! Některé uzdraví v jediném okamžiku, jediným dotekem. U jiných to trvá déle a vyžaduje to pomoc jiného člověka, možná dokonce několika  jiných lidí. Ať nám k uzdravení pomůže kdokoli,  k samotnému uzdravení nedojde bez důvěrného vztahu s Ježíšem. Uzdravení našeho zranění pramení z našeho spojení s Ním. Protože jedině Ježíš je opravdový lékař duše i těla.

Pokud Ježíši skutečně neodevzdáme své „já“, žádné „skutečné já“  mít nebudeme. Když tvoříme větev kmene, odevzdáváme svůj život Tomu, kdo je naším Životem. A pak pozveme Ježíše do naší rány, poprosíme Ho, aby přišel a setkal se tam s námi, aby vstoupil do těch zlomených a neuzdravených míst v našem  srdci.

Podstatu Ježíšova poslání předpovídá už

Izajáš v 61, 1 :

 

Duch Panovníka Hospodina je nade mnou.

Hospodin mě pomazal k tomu,

abych nesl radostnou zvěst pokorným,

poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem,

vyhlásil zajatcům svobodu

a vězňům propuštění …

 

 

A co lítost? Je důležitá lítost nad naším vlastním zraněním? Ano, a nesmírně! Je to ta jediná poctivá věc, kterou můžeme udělat. Když totiž nad ranou truchlíme, přiznáváme si pravdu – že nás zranil někdo, koho jsme milovali, že jsme ztratili něco velice cenného a že nás to moc bolí. Slzy uzdravují. Pomáhají ránu otevřít a vyčistit. Jak napsal Augustin ve svém vyznání: ,,Slzy … tekly proudem, a já jsem je nechal,aby si tekly po svém, a měl jsem je za podušku pro své srdce. Na nich spočinulo“  Zármutek je druh uznání.

Zůstat v Boží lásce je naše jediná naděje, jediný skutečný domov našeho srdce. Není to v tom, že bychom rozumně uznali, že nás Bůh miluje. Je to v tom, že dovolíme, aby se naše srdce vrátilo domů k Němu a zůstalo v Jeho lásce.

Je čas, abychom odpustili všem těm, kteří nás jakýmkoli způsobem ponížili, zranili nebo se nějakým způsobem dotkly našeho srdce, věcí které pro nás byly vším. Odpuštění, řekl kdosi, znamená pustit vězně na svobodu a pak zjistit, že ten vězeň jsme MY SAMI.

 

 (přejato a  inspirováno knihou: POZOR srdce muže! - Eldredge John.)

Zobrazeno 1504×

Komentáře

Ruzenka

s1rejda - moc se omlouvám, chybička se vloudila je to Manning ;) díky za upozornění :)

Ruzenka

neo5 :) nz a ani se Ti nedivím, že ji máš tak rád ... čím déle ji čtu , tím více se mi líbí :)

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona signály.cz